Na konci čehokoli

30. srpna 2011 v 16:09 | Fanciful |  Moje řeči
Jsou to dva roky a den, kdy jsem poprvé ochutnala burčák a připíjela si na svou malou ségru.
Jsou to přesně dva roky, co zemřela.
Znovu jsem se probudila v 6:30, pak i v 7:05, kdy nám to oznámili z nemocnice, už třetí rok v tento den se tak probouzím.
Když jsem ráno chtěla vstát, motala se mi hlava (ach ten můj tlak), tak jsem si znovu lehla a vzpomínala. Jak mi kdysi intuice říkala, že právě v tamten den, ji uvidím naposledy, a proto si ten okamžik musím zapamatovat do konce života. Dnes už to není tak živé, ale pořád vím, jak vypadala, v jakém stavu byla. A to je na tom to nejhorší.
Dneska jsme šli na hřbitov. Má tam záplavu kytek a svíček, je to smutně krásný. Zase si na ní vzpomněli jen lidi, kteří ji měli nejvíc rádi a ti, co se jen přetvařovali a opustili ji, už ani nevědí, že kdy existovala. Ale to mě neštve, je od nich klid.
 


Komentáře

1 Katie* Katie* | Web | 30. srpna 2011 v 19:39 | Reagovat

jak ten čas letí...je mi líto,že už tu není :( nicméně určitě už je na lepším místě - obdivuju tě,že to tak zvládáš,ne každý je tak silný jako ty...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama